A je konec - den třetí

Vstáváme chvíli po šesté hodině a je zataženo. Neprší, ale stany jsou fest mokré od rosy. Takže se do balení moc nehrneme a doufáme, že vysvitne slunko a trochu oschnou. 

Snídáme ovesnou kaši, kterou nám udělala maminka a je luxusní. Ale na kafe už nezbyla v kempu elektřina, tak budeme muset hledat něco cestou. Jdeme to tedy sbalit a zdá se, že máme všichni nějak moc lehký batoh, tak si vyměňujeme názory. Nejvíce o tom, že mamka má pořád vodu od prvního dne 😂

Po zaplacení kempu vyrážíme na vlak do Uherského Brodu, máme to nějakých 7 kilometrů, to už zvládneme, jak prd. Ale není to tak úplně pravda, všechno nás bolí, ale trpíme potichu, abychom u ostatních nevypadali hůř 😂

Na vlaku si mamka konečně dává kafe, sice z automatu a nejde jí odebrat cukr, ale co už, nedá se nic dělat, kafe už nutně potřebuje.

Když vylezeme z nádraží směrem ke kolejím, je tam stánek s názvem kafe s sebou 😂😂 No, chtěli byste ten výraz vidět 😂

Ve vlaku je to fajn, je tam paní, která nám radí, kde v Bojkovicích koupit frgály, protože bez něho se nesmíme vracet. Pak vylézáme z vlaku, s paní se rozloučíme a jdeme k autu. 

Auto na parkovišti stále je, ty čistotnější z nás (já) se převléknou, a ti ostatní si vezmou čisté jen něco, třeba boty 😂 Jde kolem nás nějaká babča s holí a ptá se nás, jestli prodáváme brambory. Ale zrovna dnes jsme ji museli zklamat, příště vezmeme alespoň kilo s sebou, abychom byli připraveni, to slibujeme 😂 S mamkou jdeme ještě do pekárny pro ten frgál. Už z dálky vidíme na tabuli napsáno: Kafe s sebou. Já se bavím dobře! Frgály neměli. 

Razíme dál a cestou kupujeme frgály jinde. No a je to, výlet je u konce a my se shodujeme, že příště zase 🤍

Výlet v Bílých Karpatech byl fakt skvělý a pro maminku to byl první trek na těžko. Musím říct, že to zvládla úplně skvěle a dala nám pořádně velkou ukázku toho, že kdo chce, ten zvládne cokoliv 🤍⛰️