Dobrodružství s maminkou- den první

Dneska ráno se probouzíme u maminky na vysočině. Obloha je zatažená, místný lehce prší.

Věci jsme si zabalili už večer, tak vyjíždíme jen s hodinovým zpožděním. 

Zastavujeme na benzince, mamča si hla s krkem, tak má bolesti, není to vůbec sranda, dává si prášek a my jdeme zatím pro nějaké občerstvení. Nakonec bolest ustupuje a razíme dál. Zastavujeme asi ještě 8x, protože ja chci čůrat, Martínek chce kafe, pak zase maminka jde čurat, pak máme hlad a na výchozí bod přijíždíme po 13té hodině. Nevadí. Auto necháváme na parkovišti a jdeme šlapat, klasika kopec. Co se neděje mé plánování ztroskotává po prvním kilometru, kde cestu protnul elektrický ohradník, kde je napsáno, že v ohradě je býk! Pecka! 

Býka nevidíme, lezeme tedy dovnitř. Jdeme rychle, kdyby náhodou. Jejda! Šlapu do kravského lejna! Mno nic, na utírání bot není čas. Po chvíli přelézáme zase ohradník a jsme venku. Bezva, docházíme k prvnímu vyhlídkovému místu.

Po chvíli jdeme dál, pořád vzhůru. Cesta je skvělá, jdeme po louce, povídáme si, mě na čepici lítají brouci, protože je žlutá, fotíme, funíme, a vše co k tomu patří. Míjíme obrovskou židli, dveře a jdeme na rozhlednu. Rozhledna je nádherná, dáváme sváču.

Jdeme dál a terén začíná být horší. Týden pršelo, takže bahýnko a klozando jdou s námi. Mame za sebou asi deset kilometrů a začíná to bolet, ale jsme stateční a jdeme dál. Mamce jsem nějak blbě zabalila batoh, tak ho má bokem a bolí ji jedna ruka, tak ji to zkusím zítra dát obráceně. 😂

Konečně docházíme nahoru, jdeme chvíli po cestě, pak zase po rozkvetlé louce, po cestě, potkáváme krávy a čeká nás obří kopec dolu, jak sjezdovka, jen je asfalt a není sníh 😂

Přicházíme do Starého Hrozebiova do kempu, ale je v něm soukromá akce. Potkáváme další dva trekaře a ostrouhali stejně. 

Jelikož jsme cestou potkali nějaký plac na akce, tak se tam jdeme zeptat, zda nás jednu noc nechají přespat. Zase nic. Prý celý Hrozenkov obsadili oni a rezervovali si vše, aby je tam nikdo nerušil. 

Cestou jsme viděli leták na stodolu pro trekaře, naštěstí jsme si ho vyfotili. Ale je to zpátky do toho kopce, co jsme šli dolu a to fakt nechceme. Ale ti dva noví chtějí číslo, tak tam volají a domluvili, že pro nás i přijedou! Nejlepší! 🤍

Přijel pro nás nějaký sedmimístný Dodge, tak nasedáme a jedeme. No dobrých 5km zpátky a další 2 bokem 😂 

Zítřek už nás teď děsí.

Jsme na místě a je to tu úžasné, milí lidé, pitná voda a úžasný výhled, lepší to být nemohlo. Rozděláváme stany, dáváme jídlo a jdeme do hajan po 14 kilometrech 🤍