Druhá polovina - zajisté ta náročnější

Večer přišlo ještě pět stanařů a dělali docela hluk, tak usnout byl zážitek. Nakonec se utišili a my mohli v poklidu usnout. Říkám my, ale Marťas už dávno chrupal, jeho takové věci nerozhodí. V 7h se budíme, rozlámaní ve stanu, ale vyspaní. Venku je chladno a nechce se nám ze spacáků. Pomalu se z nich škrabeme ven a dáváme domluvu - sbalíme věci do batohu, pak snídaně, ranní hygiena a vzhůru na trek, čeká nás pořádný kus. Při balení ještě nemáme sílu mluvit, tak používáme znakovou řeč a jde nám to skvěle. Pokyvujeme hlavami a očima si předáváme informaci, jak jsme dobří :-D 

Máme sbaleno a jdeme si dělat horkou čokoládu, Marťas ohřívá vodu ve vařiči a já chystám už předem sesypanou horkou čokoládu se sušeným mlékem a cukrem. K tomu mažu tortillu s nutelou, epes rádes <3

Už jen ta hygiena a razíme. Martin nasazuje tempo, jak Forest a nastává první výměna názorů. Říkám mu, že jestli požene do kopce, tak já poletím z kopce. Je to tak, nesnáším chůzi do kopce, ale jak Martínek nemá rád cesty z kopce, to je něco. Tak jdeme asi další dvě minuty spolu do kopce a Martínek říká, když s tebou jdu do kopce, půjdeš pak se mnou pomalu z kopce? :-) no nemilovat ho, byla bych blázen. Usměju se a problém považujeme za vyřešený.

Vystoupáme k prvnímu kopci s názvem Velký Kriváň a je tam totální mlha, tak jdeme mlhou bez ostychu dál.

Jdeme si tak dál, povídáme si, potkáváme docela dost lidiček, je to fajn. Fouká studený vítr, a jelikož jsme zpocený, nemůžeme moc odpočívat, abychom neprochladli. Jdeme hřebenem, kopec za kopcem, funíme, lidi se ptají, kam jdeme, když jim to řekneme, myslí si, že jsme blázni a nechtějí nás dále zdržovat, nechápeme proč (zatím). Začíná ustupovat mlha a my šlapeme dál. Sem tam nějaká fotka, ale jinak jdeme jak draci.

Stoupáme na Malý Kriváň s vizí, že se tam najíme. Fouká tam, tak se najíme později. Později po pár kilometrech v úzkých cestičkách, mezi horskými borovicemi znamená, dáme si čokoládovou tyčinku do ruky a jíme za chůze. Už nás trápí velký hlad a chceme už k autu. Usuzujeme, že na vrchol Suchý nepůjdeme a vezmeme to zkratkou. 

Zkratka jde skvěle, je to strmé jak stěna, kloužou nám nohy, myslíme, že smrt je blízko. Jdeme si dál, jsme totálně nasraný, že nemáme chůzi po obláčku, ale peklem. Padají věty, že je to nad naše síly, že je to poslední trek, že prodáme věci a budeme sedět doma u televize, kterou si za ty věci koupíme. Takhle, Martin říká to s těmi silami a já ten zbytek, ale naštvaní jsme oba fest! Po asi hodině a půl chůze čistým děsem se dostáváme zpátky na trasu. Padám na zem a je mi všechno jedno, Martínek se mi směje, tak dostává proteinovou tyčku, aby si tu pusu zacpal. Když mě viděl, tak se o ni podělil. Jdeme dál.

Cesta už je lepší a scházíme po krátké sjezdovce k chatě…… konečně! Dáváme si točenou kofolu a mažeme si poslední tortilly s paštikou a brambůrkami. Ano, jsme labužníci :-D po půl hodinové pauze, jdeme dál, už jen 7 kilometru na vlak. Chápete? Už jen 7 kilometrů! Co se může stát? Jasně, že nic! Třeba jen, že nám hory dají ochutnat to, že co jsme se vystoupali, to si taky pěkně sejdeme! Třeba, že je to po silnici plné kamení, že to je prudké a bolí z toho kolena. Jsme fakt vyřízeni. Zapnuli jsme si navigaci a ta říká: ,,jděte 3,5km rovně!” Rovně po tomhle šílenství z kopce dolů! Chce se nám brečet, hodně, ale potkáváme lidi, co to jdou nahoru :-D :-D :-D nechceme být škodolibí, ale říkáme: ,,raději 3,5km dolů, než nahoru.” Jestli to slyšeli, to se nedozvíte :-) 

Už jsme se docela rozchodili a nastavujeme tempo 6km/h. Jedeme jak blázni, ale zas nás to baví! Předbíháme lidi bez batohů :-) A jsme v obci!!!! Jupí!!! Naskakujeme na vlak, za kterým jsme doslova běželi. V další stanici vystupujeme a jdeme kilometr na autobus, ale jede až za hodinu, tak si objednáváme Bolt přímo k našemu autu, protože už chceme jet domů! :-) ano, čtete správně, Martin je hrdina a odveze nás až domů do Prahy. Pokud teda Viliam (náš šofér) nepojede od nás na druhou stranu. :-D zatím se objímáme a děkujeme si za úžasný zážitek a dokonalý Trek. Nakonec to Viliam zvládl a byl to opravdu milý muž, tak jsme mu dali dobré hodnocení a dýško.

Jsme u auta, převlékáme se do čistého, jedeme si koupit colu a párek v těstíčku do Lidlu. Je to úžasný. A ano, všechno nás bolí <3 <3 <3

Celá trasa byla cca 37km s převýšením asi 2000m nahoru a o něco více dolů, jelikož jsme scházeli do nižší nadmořské výšky :-)

Par fotek z celého treku na závěr: