Šumava den třetí 6.7.2026

Ráno nás v 5:30 budí Marťasův budík do práce, který si zapomněl vypnout. Zavíráme oči a spíme dál a podruhé nás budí budík v 7:30, není to o nic lepší. Pomalu se vykopeme z postele a koukáme na klokany.🦘

Pomalu vylezeme z postele, začínáme balit, sprchujeme se a pak jdu klepnout na Barču, jak je na tom. Když otevírá dveře, leknu se jak blázen. Z jejího výrazu soudím, že nejsem jediná kdo se lekl, ale i její pohled na mě, musel být šokující. Holt ne vždycky se člověk probouzí do růžova. Domlouváme se, že za 5 min. vyrazíme na snídani. narozdíl od nás je snídaně moc dobrá, dáváme si vajíčka, parky, zeleninu, rohlíky, šunku, koblihy, a tak dále. Domlouváme se, že dnes nepůjdeme pěšky na Kvildu, jak bylo v plánu, ale že si uděláme takový Roadtrip, protože venku není moc hezky, Barča má puchýř a všichni už se skoro vidíme doma. Po snídani se vracíme zpátky na pokoje, my dobalujeme a Barča si zalepuje puchýř. 🩹

Vracíme klíče a vyrážíme na první zastávku. Jsme na parkovišti na vyhlídce jezerní slať, u vstupu děláme fotku pánovi a paní, aby měli také nějakou společnou a pak si to jdeme projít. 📸

Má dobrou náladu, tak dělá své oblíbené šaškárny a povídá si nahlas: ,, tady je to tak krásný, to jinde člověk neuvidí, to se musí umět nasát. Tady to je úplně jiný, ne jak v Praze, tam máme jen metro.” my s Bárou samozřejmě říkáme, že ho teď pustili z Bohnic. 🙀

Jdeme zpátky a jedeme na oboru jelenů a oboru rysů. Když zastavíme na parkovišti, naproti nám se pasou krávy – černé a hnědé. Barča má velkou radost, tak si jdeme pohladit. Oni se nás samozřejmě bojí a nechtějí si od nás vzít ani trávu, jedna z nich dostane odvahu, tak ji krmíme. No, pro velký úspěch jedna z nich Barču dokonce oblízla, což byla 3. světová a Barča řekla, že ten prst už si nikdy neumyje. 🐮🐄

Pak už se konečně vydáváme za jeleny a rysy. Jelena jsme viděli jednoho, jinak samé srnky a pro velký úspěch ani jednoho rysa. Vracíme se zpátky k autu a jedeme dál na rozhlednu Zadov. ⛰️

Na rozhlednu jsme se rozhodli pomoct si lanovkou. U lanovky je velmi milý pán a je s ním velká sranda. Vidí, že jsme s Barčou vychytaní, jak dvě leča a ptá se nás, co chceme. My říkáme, že vstupenku na lanovku a rozhlednu. Má tam ceduli s cenami, ale nezapomíná se zeptat, jestli umíme číst. Ptá se nás, jestli to chceme i se zážitkem. My říkáme, že ano. Povídá nám, že máme štěstí, lavice od 52 do 60 padají. Samozřejmě na nás vychází 52. Také nás pobízí, abychom šli na káry, což jsou takové tříkolky, které vytáhne lanovka nahoru na sjezdovku a na tříkolce se pak jede dolů. Říkáme, že si to ještě rozmyslíme.🤭

Na lanovce voláme s babičkou, která je před operací. Babičce přejeme moc štěstí, zdraví, aby to dobře dopadlo a moc na ní myslíme.👵🩷

Klasicky se něčemu hihňáme, moc speciálních důvodů k tomu nepotřebujeme. Těsně před výstupem má lanovka ,,defekt”. Tak pánovi máváme do kamery. Po chvíli se to zase rozjede, my vystupujeme, děláme si fotku u srdíčka, které je pro tyto důvody zrovna mají. 🤍

Vylézám na rozhlednu a všichni čekají, jak moc budu vyděšená, jelikož se bojím výšek. Mám strach jako blázen, ale nechci jim udělat radost, tak šlapu a dělám, že jsem úplně v pořádku. 🤢

Jelikož lanovka jezdí každou půl hodinu a zrovna odjela, scházíme dolů po sjezdovce pěšky. Dole jsme se rozhodli, že ty káry ještě dáme. Koupili jsme si každý jednu jízdu. Káry jsou obrovská sranda, a tak nám pán dává ještě dvě jízdy gratis. Já si jen nejsem jistá, jestli je to kvůli natěšeným výrazům mě a Marťase, nebo strachu v očích Báry. 😦

Po 3 jízdách jsme už z toho vylezli, šli jsme k autu pro hotovost a pak jsme pánovi ještě dali za zážitek. Nasedáme do auta a už jedeme rovnou domů, já se v autě prospím, Barča mě fotí a Martin krásně řídí. 🚗

Šumavu shrnula jako krásný krásný, kde jsme šlapali necelých 50 kilometrů a zažili kopec a kopec srandy.🩷😅⛰️🦶