TMB - den 1. - zkratka

Vstávám jako první, asi v 8 hodin, v 9 bychom měli vyjíždět.

Marťas vstává 15 minut po mě a domlouváme se, že dáme snídani a pak zbytek.

Snídaně je dobrá, nijak se nepřejídáme a razíme zpátky na pokoj.

Marťas dává sprchu, já umývám nádobí z cesty a jsme docela v klidu. Me jsme svalili už večer a Marťase teď. Koukám se v kolik je check-out a vidím že do 10:00. No, to už nám moc času nezbývá, tak trošku zrychlujeme. Malinkou chvilinku po nás odhlašuji a Marťas dává věci do auta. Vyjíždíme směr Les Houches a zjišťujeme, že tam prší. Nemáme ani moc dobrý čas, tak se domlouváme na náhradním řešení. Pojedeme lanovkou! Marťas byl sice v prvních vteřinách proti, ale předpokládám jen, že blbě slyšel. Na parkovišti přímo pro TMB nacházíme poslední vhodné místo. Přezujeme se do trekových bot, loučíme se s autem a hurá na start.

Lanovka je kabinková, tak kupujeme lístky a po nás další dva, ale ti jdou rovnou na Mont Blanc. Nejsem úplně největší nadšenec do výšek, tak se mi všichni cestující smějí, zatímco Marťas je za hrdinu, protože horolezcům spravil hůlky. 🤍🫣 v jednu chvíli se opravdu vyděsím, Marťas si toho všimne a chytne mě za ruku. Se strachem to sice moc nepomůže, ale vím, že když to spadne, umřu s láskou. Takže vlastně mi je nakonec líp.

Když nahoře vylezeme z lanovky, svítí sluníčko, a my se jdeme rovnou podívat na výhledy. Gratulujeme si k tomu, jak jsme to zvládli, a jsme rádi, že jsme tuhle výšku nešli pěšky. Fotíme si všechny výhledy a najednou zajdeme za boudu od lanovky a vidíme to, je to tady, Mont Blanc.

Já mám skoro slzy v očích a i na Marťas je vidět, že ho to překvapilo. Jsem jak malý dítě. Běžím sem, běžím tam, energii nešetřím a je mi to jedno.

Po návštěvě toalet konečně vycházíme. Je to z kopce a je bahno, takže to klouže dostatečně a kdyby nebyly výhledy už bysme asi jeli zubačkou, která zjišťujeme že tam taky jezdí, dolů. Vidíme krávy a vzpomínáme na Barču, ta by byla jak v Jirkově vidění. Děláme si pár fotek s Mont Blamcem a pak zase vyrážíme.

Je to pořád hodně z kopce, docela to bolí, nechceme si ani představit jak by to bolelo nahoru. Když jsme se konečně dostali na rozcestí Marťas usoudil že bysme měli jít chvilku po rovině a přehodnotil nám plány. Jdeme jeho zkratkou. Potkáváme krávy, ovce, osly a máme se dobře. Hi hi 🤍🫏🐮🐑

Pak se nám zkratka stačí dolů a my jdeme zase bahnem z kopce. No jo, zjistili jsme že to z kopce bylo ještě dobrý. Brodíme se řekou a máme před sebou krásnej stoupák. Přestáváme kecat, začínáme makat.

Nahoře už tvrdíme, že žádný zkratky nebereme. Napojujeme se na původní cestu a jdeme konečně docela dobrým terénem. Scházíme do vesničky a mají tady pítko. Marťas si oplachuje obličej a já jsem se osvěžila pár loky. Není to žádné místo na sezení tak ještě pokračujeme, ale už máme docela hlad. Sejdeme asi 200 m a rozhodujeme se že se najíme na pankáče s výhledem. Marťas si dává jerky, já si dávám brambůrky a pak to měníme chvíli se ještě kocháme, já vytahuju salko v tubě a jde se. 

Jdeme po silnici přes vesničky a Marťas nachází další zkratku, a jelikož tomu moc nevěříme, tak to musíme zkusit abychom zjistili, jestli se mýlíme. Naštěstí dobrý. Vycházíme zpátky na trase a jdeme zase po asfaltu po chvíli se nám to stačí na lesní cestu a jdeme kolem řeky. Řeka je fakt nádherná a zároveň děsivá. Marťas se mě ptá kolik to je ještě do kempu a máme to asi 5 kilometrů. Člověk by si řekl že je to málo, ale my jsme ztahaní, jak šňůra od záchoda. Ještě si říkáme, jestli cestou není nějaký obchod, ve kterém jsme se zastavili pro zásoby. Tak koukáme do map a jeden je, sice trochu z trasy, ale co bysme pro jednu colu neudělali. Po nákupu vyrážíme už rovnou do kempu, kde se na recepci přihlásíme a jdeme stavět stan. Je tu, jak kdyby tu něco dávali zadarmo. Nevadí. My budeme mít teplou sprchu, toalety a konečně si dáme i teplé jídlo.

Jdu jako první do sprchy, pak se vystřídám s Marťas, a když se konečně zastavíme, tak si jdeme ohřát vodu na teplý jídlo, zalejeme si to a už si jen užíváme. Dobrou noc!😴 ⛰️🌲🏕️